Kdo jsme?

 

Jsme křesťané a náš sbor je součástí Českobratrské církve evangelické (ČCE). Je také známa pod názvem "evangelická církev" a patří do protestantské části křesťanství.


Kostel Mistra Jana Husa   Kostel Mistra Jana Husa interiér


Historie ČCE

Českobratrská církev evangelická (ČCE) stručně zvaná evangelická existuje v dnešní podobě od prosince 1918, kdy brzy po vzniku Československé republiky došlo ke sloučení českých sborů církve reformované a luterské. Většina těchto sborů vznikla po vydání tolerančního patentu roku 1781, kdy bylo dovoleno těm, kteří zůstali věrni víře svých předků, aby se přihlásili k jednomu ze dvou evangelických vyznání. ČCE se svým názvem vědomě přihlásila k dědictví české reformace, která je spojena se jmény Mistra Jana Husa a Jana Amose Komenského a byla násilně přerušena v roce 1620. Jako znak naší církve se používá kalich s otevřenou Biblí.
 

Charakteristika

Pro evangelickou církev je charakteristické, jak značnou šíři názorů a pohledů připouští. Je to dáno především tím, že se opírá o Bibli, která je sama dialogem mezi různými pohledy a důrazy. Evangelická církev se současně hlásí ke čtyřem reformačním vyznáním, která mají sice mnoho společného, ale přinášejí i odlišné formulace a pohledy. To vše se v rámci evangelické církve většinou snáší a doplňuje. Některé sbory mají více ráz reformované zbožnosti (směr, který se hlásí ke Kalvínovi), jiné luterské (směr, který se hlásí k Lutherovi a augsburskému vyznání). Mnoho prvků jsme přejali z pietismu (důraz na osobní, niternou zbožnost). Setkáme se tu i s prvky liberalismu (svobodný, na církevních dogmatech nezávislý způsob víry). Své místo tu může mít i směr evangelikální, který klade důraz především na misii a osobní obrácení. Někde nechybějí projevy letniční zbožnosti (důraz na dary Ducha svatého). Pokud některý z těchto vlivů není příliš silný a konfrontační, je přijímán jako obohacení a příležitost k dialogu a spolupráci.
 

Struktura - sbor

Základem života církve je farní sbor. Tvoří ho všichni evangelíci, kteří žijí v určité oblasti. Celé území naší republiky je pokryto sítí větších či menších farních sborů a každý, kdo byl v evangelické církvi pokřtěn nebo do ní vstoupil, je považován za člena toho sboru, v jehož obvodu bydlí. Členství v evangelické církví je otevřené všem, kteří o ně stojí. Jediným kritériem je víra v Ježíše Krista. Je přitom možné být členem evangelického sboru a současně zůstat v církvi, v které člověk vyrostl. Za své členy považujeme i ty, kteří se k církví po léta nehlásí, ale vědomě z ní nevystoupili. Navzájem se oslovujeme bratři a sestry.

Život farního sboru řídí staršovstvo, které tvoří bratři a sestry, kteří byli tímto úkolem pověřeni volbou při shromáždění celého sboru. Každý sbor si volbou povolává svého kazatele, což mohou být muži nebo ženy, kteří mají potřebné teologické vzdělání a jsou ochotni se tomuto povolání věnovat jako svému zaměstnání. Většina Z nich má svou vlastní rodinu. Církev je službou Slova a svátostí pověří při tzv. ordinaci, kterou dává těmto lidem osvědčení, že tuto službu konají z pověření celé církve. Za svou práci pobírají kazatelé mzdu, kterou v současné době poskytuje Z větší části stát. Své kazatele nazýváme faráři resp. farářkami, pokud pracují na sboru samostatně, nebo jáhny resp. jáhenkami, kteří slouží jako pomocní kazatelé. Kazatelskou službu mohou příležitostně vykonávat i laici, tj. členové církve, u kterých církev poznala, že mají k této službě obdarování a schopnosti. Pokud takovou službu konají pravidelně, jsou k této službě církví ordinováni (ustanoveni) podobně jako kazatelé.

Evangelickou církev lze najít ve většině měst a řadě obcí naší republiky. V současné době působí prostřednictvím 261 farních sborů, které jsou rozděleny do 14 seniorátů. Některé sbory mají kostely, jiné využívají modlitebny nebo sborové domy. Ve většině sborů působí na plný úvazek kazatel nebo kazatel­ka, kteří ve sboru zpravidla také bydlí. Sbory, které nemají vlastního kazatele, má na starost některý z farářů sousedních sborů. Církev vysílá také kazatele, aby působili jako duchovní - kaplani v armádě, ve věznicích a sdělovacích prostředcích. Nově začíná také duchovenská služba v nemocnicích.
 

Bohoslužby, setkání

Středem života sboru jsou nedělní bohoslužby, při nichž se scházíme abychom se společně setkali s Bohem. Bůh nás při nich navštěvuje ve svém slovu a při vysluhování svátostí. Účast na bohoslužbách nechápeme jako svou náboženskou povinnost, ale jako Boží pozvání, abychom obnovili a upevnili svůj vztah k Bohu a načerpali novou sílu ke každodennímu životu. Základem bohoslužeb je výklad bible, kterému tradičně říkáme kázání. Je to pokus nalézt v biblickém svědectví Boží slovo do dnešní doby a situace. Při přípravě kázání jsou využívány současné metody výkladu literárních textů. Příprava kázání je na jedné straně závislá na poctivosti kazatelské práce, její konečný výsledek je však věcí Ducha svatého. Jedině on může použít nedokonalá lidská slova k svému dílu a otevřít nejen ústa kazatele, ale I srdce posluchačů, aby ze shromáždění odcházeli proměněni Boží přítomností. Účastníci shromáždění se na bohoslužbách aktivně podílejí například čtením Písma, zpěvem a modlitbami. Svůj vztah k evangeliu a církvi potvrzujeme také finanční obětavostí - sbírkami. Kromě toho sbor připravuje během týdne řadu různých shromáždění a setkání pro různé věkové a zájmové skupiny (např. biblické hodiny, nedělní škola, konfirmační příprava atd.). Záleží na domluvě a nápaditosti účastníků, jak taková setkání vypadají a jaký mají program (setkání mládeže, klub maminek, seniorů atd.).

 

Pěvecký sbor

 

Pěvecký sbor má za sebou již několik desetiletí svého působení. Vzniká v padesátých letech a od té doby je ho stále někde slyšet. Orientuje se na duchovní hudbu. Obětavě ho vede prof. J.Chaloupková

 

Sbor není vymezen jen členy evangelického sboru, pokud máte zájem o zpěv duchovní hudby, přijďte mezi nás.
Scházíme se pravidelně v pátek od 19 do 21 hodin.

 

Zpíváme také při půlnoční bohoslužbě, která se koná pravidelně na Štědrý den (24.12.) od 23 hodin.
Zde pak zní vánoční duchovní hudba.



Varhany na kůru


mají dva manuály a pedál a byly původně v evangelickém kostele v Mokřinách u Aše.
V roce 1956 byly převezeny do Plzně. Zdejší kostel varhany potřeboval a v Mokřinách (vylidněných po odsunu) hrozilo nebezpečí, že se k varhanám dostanou nepovolané osoby a zničí je.
Nástroj postavila rakouská firma Bratři Mauracherové pro kostel v Mokřinách. Firma působila na konci 19. a na začátku 20. století. Přesné datum postavení varhan není známo.
Nástroj byl koncipován v duchu pozdního romantismu, ale především k doprovodu lidového zpěvu.


Ve zdejším kostele vznikla na začátku 60. let tradice hudebních nešpor - duchovních koncertů při kterých bylo žádoucí také koncertní využití varhan.
Proto byla v roce 1973 provedena jednak generální oprava nástroje, ale také změna jeho dispozice tak, aby bylo možné hrát i barokní a soudobou varhanní literaturu.
V této zvukové podobě jsou zdejší varhany stále a slouží k bohoslužbám i k interpretaci varhanní literatury při hudebních nešporách.

Dispozice varhan:
I. manuál: Principal 8´
Kryt 8´
Oktáva 4´
Roh kamzičí 4´
Superoktáva 2´
Kvinta 1 1/3´
Mixtura

II. manuál: Flétna 8´
Aeolina ´
Prestant 4´
Flétna 4´
Principal 2´
Sesquialtera
Acuta
Hoboj 8´

Pedál: Subbas 16´
Oktavbas 8´
Flétna 8´
Chorálbas 4´
Spojky: I/II, I/II 4´,I/II 16´, I/P, II/P, Tutti, žaluzie II. manuálu.







V kostele máme ještě barokní positiv,


postavený Ondřejem Guthem v roce 1754.
Tento positiv stál původně v katolickém kostele ve Všesulově a také jemu hrozila zkáza.
Kostel byl v havarijním stavu. Také positiv byl ve velmi špatném stavu. Byl silně napadený červotočem a znečistěný různým ptactvem.
Ing. Jiří Reindl se ujal opravy a nejprve nástroj rozebral a vyčistil.
Pak bylo nutné nechat celý nástroj ozářit, aby byl dokonale vyhuben červotoč a teprve potom byl positiv znovu sestaven a přišly na řadu píšťaly a zvuková stránka.
Restaurování skříně provedla restaurátorka Milena Šoltészová.
Celková oprava (mohlo by se říci restaurování) je velmi zdařilá a positiv je využíván v zimním období k doprovodu bohoslužeb, ale i jinak při duchovních koncertech,
kdy je možné hrát i na dvoje varhany.


Dispozice positivu:
Copula maior, Copula minor, Principal 2´,
Kvinta 1 1/3´, Oktáva 1´, Mixtura 2x.

 

Hospodaření

Každý farní sbor samostatně hospodaří a stará se o svůj majetek. Má zpravidla svůj kostel či modlitebnu, faru nebo sborový dům. Jejich umělecká výzdoba je možná, ale neměla by bránit soustředění na zvěst evangelia. Každý člen sboru má povinnost přispívat na hmotné potřeby sboru finančními dary a podle možnosti i dobrovolnou prací podle svých schopností. Řadu práce konají v církvi dobrovolníci. Pouze na odborné a dlouhodobé úkoly zaměstnává církev vlastní pracovníky. Každý sbor má také odpovědnost za své okolí a snaží se vhodným způsobem zapojit do veřejného dění. Sociální práci na odborné úrovni koná církev prostřednictvím středisek Diakonie. Diakonie tvoří součást církve a bez ní je služba církve neúplná.
 

Organizace

Vše, co může sbor řešit na místní úrovni, spadá do kompetence staršovstva nebo sborového shromáždění. Pouze to, co se současně týká více sborů nebo celé církve, řeší volené orgány - jako jsou konventy, synody, seniorátní výbory a synodní rada. Pro větší přehlednost je církev rozdělena na 14 oblastí - seniorátů. V rámci seniorátu se řeší praktická spolupráce sousedních sborů. Každý sbor volí své zástupce na seniorátní konvent, který pak ze svého středu volí seniora (kazatel některého sboru) a seniorátního kurátora (presbyter některého sboru), kteří po určité období seniorát řídí a navenek zastupují. Podobně je řízena celá církev. Z každého seniorátu jsou zvoleni poslanci. Ti společně tvoří synod, který se schází jednou do roka a rozhoduje o nejdůležitějších otázkách, které se týkají celé církve. Synod pak volí synodní radu, v jejímž čele stojí synodní senior (kazatel) a synodní kurátor (presbyter), kteří zastupují evangelickou církev navenek a zabývají se úkoly, za které je církev odpovědná jako celek: např. služba v armádě, ve věznicích, práce ve sdělovacích prostředcích atd.
 

Zahraničí, vztahy

Evangelická církev působí především na území České republiky, ale pečuje také o několik českých sborů v zahraničí (Rumunsko, Ukrajina, Srbsko, Chorvatsko). Má velmi blízké vztahy s řadou církví v zahraničí, ať už jsou to církve reformované nebo luterské. ČCE je členkou Světové rady církví a podílí se na práci Ekumenické rady církví v ČR.

 

Zařízení církve

Další informace o ČCE najdete jednak na internetových stránkách ústředí církve http://www.srcce.cz), nebo na nezávislém internetovém portálu http://wxvw.evangnet.cz.

Knihkupectví a nakladatelství Kalich, které vydává řadu publikací v oboru teologie, dějin i praktického života církve. Aktuální informace lze nalézt na http://kalich.evangnet.cz.

Církev vydává časopis Český bratr http://www.srcce.cz/ceskybratr a pro mládež časopis Bratrstvo http://bratrstvo.evangnet.cz.

Bibli je dnes možné zakoupit v řadě knihkupectví. V evangelických církvích se většinou používá Český ekumenický překlad, který již vyšel v několika vydáních. Někdy se vedle něho používá i překlad kralický. Při bohoslužbách zpíváme ze zpěvníku, který je možno si v kostele většinou půjčit, případně si ho koupit.

Kazatelé a kazatelky evangelické církve studují většinou na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy, která sídlí v Praze, Černá 9. Někteří z jejích pedagogů jsou kazateli evangelické církve. Studijní programy a další informace lze získat na http://www.etf.cuni.cz.

Sociální službu církve koná především Diakonie ČCE, která má v současné době 33 středisek. Ústředí Diakonie sídlí v Praze v Belgické 22. Bližší podrob­nosti o činnosti této charitativní organizace, která nabízí sociální, zdravotní, duchovní a pastorační služby lidem v nouzi, lze nalézt na internetových strán kách http://www.diakoniecce.cz.

Evangelická církev zřídila také sedm škol, které působí pod hlavičkou Evangelické akademie. V současné době je jedna základní škola v Praze, vyšší odborné a střední školy převážně sociální právní a zdravotní jsou v Praze, Brně a Náchodě. Církevní konzervatoř sídlí v Kroměříži.

zpět


****************************************************************************************************